O regionu

Pojem Poličsko byl a je vztahován jednak na území bývalého panství, jednak na území bývalého okresu. Leží ve východní části Českomoravské vysočiny na samém pomezí Čech a Moravy.

Kopcovitá krajina sousedí se Žďárskými vrchy a západní část se nachází ve stejnojmenné chráněné krajinné oblasti; na východě pak leží přírodní park Údolí Křetínky. Poličskem prochází geologická hranice mezi pásmem opuky a žul i rul. Ze skalních útvarů jistě zaujme "Zemská brána" za Svojanovem a na západě Rybenské Perničky. Nejatraktivnější vrcholy - Devět skal a Čtyři palice - se nacházejí těsně za západní hranici Poličska. Poličskem prochází také hranice evropského rozvodí. Bílý potok směřuje do Svratky, Moravy, Dunaje a Černého moře a Jalový potok přitéká do Loučné, Labe a Severního moře. 
Z množství mohutných a památných stromů je třeba připomenout Lukásovu lípu v Telecím. Z rostlin připomeňme alespoň masožravou rosnatku okrouhlolistou (Borová, Pustá Rybná) a z živočichů velkou kolonii kavky obecné (Polička). Krajina je ideální pro pěší a cykloturistiku, či běžkové lyžová, ale je i vyhledávaným rybářským regionem.

DOPRAVNÍ DOSTUPNOST

Autobusová spojení

V Poličce je autobusové nádraží. Do všech obcí mikroregionu je zabezpečeno autobusové spojení z Poličky. Z nádraží vedou i dálková spojení směr - Praha, Brno, Ústí n. Labem, České Budějovice.

Vlaková spojení

Vlakové spojení je zabezpečeno v obcích Květná, Polička, Sádek, Borová. Z vlakového nádraží v Poličce vedou spoje směr Svitavy, Žďárec u Skutče.

MARTINŮ, Bohuslav (1890 v Poličce - 1959), hudební skladatel, využil podnětů soudobé evropské hudby, těžil z české hudební tradice a z české a moravské lidové poezie a písně. Skládal symfonie, opery (Hry o Marii, Veselohra na mostě, Divadlo za branou, Julietta, Mirandolina, Řecké pašije), hudbu komorní, vokální (zejm. cykly madrigalů), kantátu Kytice, cyklus komorních kantát Mikeš z hor, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek, Otvírání studánek (na slova Miloslava Bureše), balet Špalíček. V letech 1923-40 žil zejména ve Francii, 1941-53 v USA, od 1953 v Evropě - Francie, Itálie, Švýcarsko; ve vlasti naposledy pobýval v roce 1938. Zemřel v Liestalu ve Švýcarsku (v roce 1979 ostatky převezeny do Československa a uloženy v rodinném hrobě).

MICHL, Josef Václav Justin (1810 v Poličce - 1862), národní buditel a literární historik - autor Ouplnýho literaturního letopisu, Pravopisu illyrského, Soustavy jazyka českého; jeho osudy zpracovala Teréza Nováková v románě Drašar.

NOVÁKOVÁ, Teréza (1853 - 1912), rodačka z Prahy, spisovatelka, jejíž dílo vyrostlo z poznání života lidu východních Čech a podává jeho obraz i s jeho svébytným náboženským myšlením: romány „Jan Jílek“ z prostředí Lubné a Širokého Dolu, „Jiří Šmatlán“ z Telecího a Borové, „Na Librově gruntě“ z Nedvězího a Bystrého, „Drašar“ z Poličky a Březin. Cenná jsou její etnografická pozorování z Vysočiny - Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku, Východočeské lomenice, Potulky po Čechách východních a další.

PACÁK, Jiří František (cca 1670 - 1742), sochař, otec níže uvedeného F. Pacáka, rodák ze Starého Rokytníku u Trutnova. V Poličce žil v letech 1716-1719 a v roce 1727 zde vytesal sochy sv. Michaela a sv. Jiří (dnes na kašnách), sv. Jana Nepomuckého (při jižní stěně radnice) a v letech 1727-1731 morový (mariánský) sloup; pravděpodobně vyřezal i sošky Kalvárie pro radniční kapli.

PACÁK, František (1713 - 1757), sochař, syn předcházejícího, rodák z Luže - v roce 1748 v Poličce vyřezal čtrnáct zastavení Křížové cesty pro kostel sv. Jakuba (s výjimkou částí dvou zastavení zničena při požáru v roce 1845). Zastavení byla tvořena volnými figurami v životní velikosti.

BŘEZOVSKÝ, Bohuslav (1912 - 1976), rodák z Rohozné - v Poličce studoval gymnázium (poté práva a filozofii v Praze), spisovatel a dramatik, v řadě románů použil motivy z Poličska (Věční milenci, Lidé v květnu a Železný strop), pro děti napsal knihu Tajemný hrad Svojanov.

BUKÁČEK, František Ing. (1882 - 1970), rodák z Křižánek - od roku 1908 žil v Poličce, významný vlastivědný pracovník a publicista (povoláním geodet), autor řady publikací (Kroj poličského panství, Zdobení horáckého skla) a studií v časopisech, starosta Musejního spolku „Palacký“ a druhý zakladatel poličského muzea - o obohacení jeho sbírek se významně přičinil, zejména u textilu a tzv. horáckého skla, jehož byl významným a uznávaným znalcem, zakladatel a organizátor Východočeských uměleckých salonů

Historický vývoj je v nejstarším období pevně spojen s českým králem. Hranice královského poličského a svojanovského panství vytvářela zemskou hranici k Moravě. Zatímco Polička si svoji šťastnou hvězdu udržela až do dnešních časů, svojanovské panství přešlo v 15. století do šlechtických rukou a hrad Svojanov postupně ve svém významu upadal a v 16. století pak došlo k rozdělení na svojanovské a bysterské panství, které v 18. a 19. století ožilo odleskem slávy hraběcího rodu Hohenemsů. 
19. století, s pozdním a nepostačujícím napojením na železnici, se nepočetným průmyslem a tradičně nevýnosným zemědělstvím, nepoznamenalo region konjunkturou a předurčilo tak jeho stagnaci.

Z novodobých dějin je třeba připomenout rok 1938, kdy, v návaznosti na odstoupení pohraničí s německým obyvatelstvem, došlo na dva měsíce k okupaci i ryze české Poličky a několika sousedních obcí (Korouhev, Rohozná, Starý Svojanov, Vítějeves, Chrastavec, Brněnec). Na východní hranici  v Moravské Chrastové došlo k jediné ozbrojené akci československé armády, což je skutečnost málo známá. Daleko populárnější  - v souvislosti  s filmem Schindlerův seznam - je bývalý pracovní koncentrační tábor v Brněnci. 
Současnost se nese snahou o rozvoj turistického ruchu.

Zdroj: Bibliografie Poličska
David Junek - Blažena Junková
Městské muzeum a galerie Polička 2004